Vůle přežít - druhá část
20:00
Když jsem všechnu tekutinu vypila, olízla jsem se. I když se mi ze začátku pít něco takového příčilo, musela jsem nakonec uznat, že byla docela chutná. Srovnat jí s chutí našeho muže jsem však nemohla. Olízala jsem zbytky, protože jsem nevěděla, kdy mi něco dalšího k snědku dají a rozhodla se místnost prohledat. Kromě kýble byla však úplně prázdná.Ještě jsem byla celá rozpíchaná a bolavá, když pro mě znovu jeden z kerů přišel. Tentokrát mě táhl jinou cestou. Každý, koho jsme potkali mě zvědavě okukoval, někteří ke mně natahovali jazyky, ale když uviděli, jak můj průvodce usekl první, který se mě dotkl, rychle toho nechali a vrátili se ke své práci.
Místnost, do které mě zavedl vypadala překvapivě útulně. Černá barva se zde střídala s tmavě zelenou. Na zemi se válelo něco vzdáleně podobného polštářům. Neodvažovala jsem se hádat materiál, ze kterého byly vyrobeny, ale rozhodně vypadaly pohodlněji než kamenná zem. Ker mě přivázal ke sloupu postele a mé ruce svázal za záda, abych se nemohla osvobodit.
Až teď jsem si všimla obrazů na zdech - nechutné malby kerů s lidskými i jejich vlastními ženami uprostřed bitevních polích, na vrcholu rozkoše. Dveře se zavřely a v místnosti jsem osaměla. Prohlížela jsem si obrazy a cítila, jak znovu vlhnu.
To nemůže být pravda, myslela jsem si. Nedokázala jsem pochopit, jak mě takové věci mohou vzrušovat, ale nedala si říct. Snažila jsem se vyvléknout ruce z provazů, abych se mohla alespoň jednou dotknout svého klitorisu a utišit tak jeho touhu. Provazy však byly utaženy příliš a tak jsem si jimi ruce akorát poškrábala. Klitoris jsem měla celý zalitý teplem, vzrušení mi z něj vystřelovalo až do hlavy. Myslela jsem, že se zblázním, bylo to větší utrpení než jakékoliv mučení včerejšího večera. Toužila jsem po kerském jazyku nebo penisu. Potřebovala jsem jen jediný dotek. Sevřela jsem nohy a doufala, že mi jejich dotyk přinese úlevu. Zasténala jsem, ale orgasmus ještě nepřicházel. Znovu jsem začala zápasit s provazy, ale boj to byl předem prohraný. Nakonec jsem se vzdala, a vzrušením bez sebe čekala. Zavřela jsem oči, aby mě obrazy neprovokovaly ještě více, ale před očima jsem měla včerejší noc a představovala jsem si, co všechno se mnou asi prováděli, když jsem byla v bezvědomí. Pomalu se pode mnou začala tvořit malá loužička.
Konečně se dveře otevřely a v nich stál kerský panovník. Toužebně jsem se na něj podívala a roztáhla své nohy. Tak moc jsem prahla aspoň po letmém dotyku, i když jsem věděla, že toho budu hned po tom, co se udělám, litovat. Ker však mou žádostivost postřehl (ne že by se dala přehlédnout) a tak místo toho aby ho do mě vrazil, vzal svůj penis do ruky a jen si mě s úsměvem na svém zjizveném obličeji prohlížel.
„Prosím...” zasténala jsem proti své vůli a nadzvedla boky. Vyšlo z něho něco mezi smíchem a vzdechem. Když jsem zasténala podruhé ucítila jsem jak na mě dopadá jeho teplá, lahodná tekutina. Otevřela jsem pusu, kterou zaplnil během okamžiku a stříkal dál až mi sperma stékalo z obličeje na prsa a ke klitorisu. Když skončil, zakryl se znovu svou rouškou a aniž by mi věnoval další pohled, z místnosti odešel. K tekutině, která mi po obličeji stékala, se přidala jediná slza.
Hodiny mi připadaly dlouhé jako celá desetiletí. Má touha nebyla časem o nic mírnější. Prohlížela jsem si obrazy a snažila se vzpomínat na hrůzy bitev, kterými jsem prošla a na to, jaké utrpení kerové lidem přinesli. Pohled na naše ženy, znásilňované těmi zrůdami uprostřed bitev a hromad mrtvol by mě měl naplňovat zděšením a ne rozkoší! Mému klitorisu to však ještě nikdo nevysvětlil. Konečně na mě pomalu přicházel spánek, takže jsem otevření dveří ani nezaslechla, probudila jsem se až když jsem byla rozvázaná a ker, kterého jsem ještě neviděla mě zvedal ze země. Rozespale jsem se protáhla a schválně si dala záležet na tom, abych mu ukázala co nejvíce ze svého těla. Penis mu okamžitě ztvrdl, ale dal si dobrý pozor, aby se žádné z mých citlivých částí ani náznakem nedotkl. Tentokrát mě za sebou ker nevlekl, ale vzal mě do náruče a chodbami prolétl a tak jsme ve velké místnosti byli během chviličky. Když jsme do místnosti vstoupili, veškeré rozhovory utichly a zraky všech se opět věnovali jen mně. Na zimu už jsem si zvykla, tentokrát mi bradavky ztvrdly vzrušením z jejich pohledů. Ker mě opět zavřel do stejné klece. Postavila jsem se a přitiskla se k mřížím tak, že mi akorát zakrývaly bradavky.
Kerové si mezi sebou cosi nedočkavě povídali, když vešel panovník a znovu utichli. Dvěma pohyby křídel se dostal k mé kleci a bez přípravy do mě vrazil celý svůj jazyk. Vyjekla jsem bolestí, překvapením i vzrušením a přirazila jak jen nejvíc mi mříže dovolovaly. Jak rychle a nečekaně do mě svůj obrovský jazyk vrazil, tak ho i vyndal. Sotva to udělal, všichni kerové - mohla jich být snad stovka, naráz vylétli ze svých míst a jako hejno můr se slétli k mé kleci. Jazyky všech, kteří na mě dosáhli, začaly olizovat každý milimetr mého těla, v puse jsem měla minimálně dva. Konečně se jeden dotkl mého klitorisu!
Teplo a vzrušení, které se celý den na tom malém místečku ukládalo se konečně uvolnilo a vlna nádherného tepla a rozkoše projížděla několik minut celým mým tělem. Možná jsem i na okamžik upadla do bezvědomí, protože si vůbec nepamatuji, jak jsem se z klece dostala. Kerové si mě střídali a nasazovali na své penisy, dokud se neudělali. Občas některý netrpělivý využil i můj zadeček a v puse se střídali ohromnou rychlostí. Trvalo to snad tři dny, než se dostal na řadu úplně každý. Část z toho jsem byla určitě v bezvědomí a zbytek jsem střídavě trávila v návalech úžasné rozkoše a nesnesitelné bolesti. Když se mnou skončili, nechali mě v té šedé záplavě ležet, snad si mysleli, že jsem mrtvá.
No. A to je všechno. Zbytek o tom, jak nás moje oběť vytáhla z nekončících válek už znáte.
Chcete, abych vám to převyprávěla? Kerům prostě jen chyběly ženy, které zmizely před mnoha sty let podobně jako naši muži, a to byl důvod, proč tolik prahli po krvi. Celou dobu jsme nemohli najít společnou řeč jen kvůli těm hloupým sebevraždám. Nebýt jich, dávno jsme mohli poznat, že jen touží po uspokojení svých tužeb.
Domluvit se s nimi o vzájemně výhodném obchodu trvalo dlouhá léta.
Když jsem se společně s Rahem vrátila domů, málem jsme nepřežili. Ale když naše ženy poznaly jeho přednosti, domluva šla hned rychleji. Pár lidí muselo ustoupit nebo zemřít, ale tak už to při každé změně bývá.
No, a ač naše spojenectví nevypadá zrovna běžně, nám funguje.
Pořád si myslíte, že jsem měla prášek spolknout?
Možná, ale jen protože jste hrůzy bitvy s kery nepoznali.
0 komentářů