Na útěku
21:18
Lora běžela, seč jí nohy stačily. Neohlížela se, zvuk běsnícího davu vizuální potvrzení nepotřeboval. Klopýtla o kámen, ale rovnováhu naštěstí udržela, měla ale pocit, že se zvuky přiblížily minimálně o několik metrů. Zadržovala slzy strachu a vběhla do lesa. Světlo hvězd ani měsíce si mohutnou korunou stromů cestu najít nedokázalo a tak dál běžela v úplné tmě. Každou chvíli zakopávala o větve, které jako by se jí schválně stavěly do cesty. Od bodlin okolních rostlin jí krváceli ruce i nohy a z oblečení toho Loře už příliš nezbývalo. Běžela snad hodinu, když jí začal docházet dech. Zastavila se a zaposlouchala se do zvuků okolí. Běsnění davu k ní už nedoléhalo, ale oči, které ve stromech spatřila, se jí nezdály o moc přívětivější. Dala se znovu do pohybu. Snažila se našlapovat potichu, aby nevyrušila žádná další stvoření. O lese kolovaly různé zvěsti a žádné z nich nebyly příliš povzbuzující. Některé příšery, které tu měly žít, neměly ani své pojmenování. Z mladých dívek, které zabloudily jen na dohled lesa, se do města nenavrátila ještě žádná. Pod její bosou nohou křupla větev a Lora sykla bolestí - do chodidla jí zajel trn. V křovinách se objevila dvě světla, velká téměř jako její pěst. Spolkla chuť k odpočinku a dala se znovu do běhu i s trnem v noze. Uběhla tři metry a spadla přímo do louže, která zde zůstala po včerejší bouřce. Pokusila se zvednout, ale noha jí podklouzla a Lora se znovu válela ve vodě. Na místě její, původně modré halenky, zbývalo jen pár cárů, které nezakrývaly ani kousek z jejího hladkého, snad příliš hubeného, těla. Kalhoty na tom nebyly o moc lépe. Světla se znenadání objevila několik centimetrů od její tváře. Na svém těle ucítila dech toho stvoření, které ji ze tmy pozorovalo. Světélka kolem ní pomalu kroužila. Lora se pokusila zvednout, ale trn v noze jí to nedovolil. Skrčila se a rukama objala své nohy, třásla se zimou i strachem najednou. Stvoření Loru z ničeho nic popadlo za vlasy a táhlo ji za sebou trny a větvemi do svého obydlí. Cestou se jí rozpadly i poslední zbytky oblečení. Když dorazili, stvoření s ní nevybíravě hodilo ke stěně své jeskyně a Lora na okamžik upadla do bezvědomí.
Když se probudila, jeskyně byla osvětlená zvláštním, stálým světlem. Rozhlížela se, ale svíčky, ani jiný zdroj, ze kterého by mohlo pocházet, nespatřila. Jeskyně vypadala docela útulně - na to, že patřila stvoření, které v temném lese přepadává nevinné dívky. Na zdech se rýsovaly různorodé malby párů, trojic a vlastně i desítek tvorů a lidí v milostných pozicích, které si do dnes nedovedla ani představit, a na zemi byly rudé koberce. Koberec viděla za svůj dvacetiletý život jen jednou, když se byla ucházet o místo kuchařky v paláci. Potom co se trochu rozkoukala, si konečně vytáhla trn z chodidla. Oklepala se z bolesti a podívala se na něj - mohl mít snad deset centimetrů. Trochu krvácela, ale už přežila horší zranění.
Konečně spatřila svého únosce. Nepodobal se ničemu, co by dokázala její fantazie vymyslet, měřil určitě víc než dva metry a jeho tělo bylo pokryté zelenomodrými šupinami. Obrovský vstup do jeskyně zakrýval tvor svými rameny téměř celý. Jeho obličej byl protáhlý a oči se svislými, úzkými zorničkami celé žluté. Z pusy mu vyjel dlouhý, rozeklaný jazyk. Když sjela očima níž, otřásla se hrůzou a ucítila vlhkost mezi nohama.
Za svůj život už pár mužů spatřila. Vlastně trochu víc než pár a muži byli vlastně také důvodem, proč se do téhle situace vůbec dostala. Ale nebyla to její vina, prostě si jen nedokázala pomoct.
Penis stvoření byl, mírně řečeno, zvláštní. Loru nezarážela jeho lehce nazlátlá barva, ani velikost - přesto, že byl rozhodně největším, kterého viděla, jako spíš výčnělky ne nepodobné trnu, který si zarazila do nohy. Tvor po jejím poškrábaném těle pomalu přejížděl svýma hrůzu nahánějícíma očima. Když sjížděl dolů, podvědomě roztáhla své nohy. Na vnitřní části levého stehna měla vlastnoručně provedené tetování - kruh z poloviny vypadající jako slunce s paprsky natahujícími se až k jejím tříslům, a z druhé poloviny měsíc.
Stvoření svůj pohled na místě, které bez přemýšlení odhalila, zastavilo. Vzrušený klitoris jí lehce vyčníval, a jen těžko odolávala pokušení se ho alespoň letmo dotknout. Její trápení tvor vyřešil během okamžiku, přiblížil se, a vystřelil svůj jazyk k jejímu klitorisu tak rychle, až sebou leknutím trhla. Nejprve jí byl ten dotyk nepříjemný, jeho jazyk byl mnohem hrubší než lidský, a jeho rozeklanost byla také zvláštní, ale brzy si pomyslela, že by si na něco takového dokázala zvyknout rychle. Přejížděl svým jazykem okolo klitorisu a Lora se svíjela vzrušením, přesně tak to milovala. Těsně před tím, než dosáhla orgasmu tvor přestal. Zaskučela slastí i zklamáním a celou kundičkou jí projela nepříjemná bolest, způsobená náhlým přerušením slasti. Na tváři stvoření se objevilo cosi podobného úsměvu a Lora spatřila, jak se jeho penis zvětšil o několik dalších centimetrů. Byla přesvědčená, že se do ní navzdory jejím zkušenostem s muži i předměty všeho druhu nemůže vejít. Na druhou stranu si pomyslela, že by to mohl být zajímavý zážitek, a její vědomí určitě po prožitém stresu trochu přehání. Tvor se k ní přiblížil o další krok a jazykem začal prozkoumávat její tělo, ale dával si dobrý pozor, aby se vyhnul všem jejím citlivým místům. Snažila se natáčet tak, aby se aspoň na okamžik dotkl její ztvrdlé bradavky, to by jí k orgasmu stačilo, ale žádný pokus nebyl úspěšný. Znovu zasténala a stvoření se zasmálo. Chytilo jí za boky a otočilo, drápy se jí zaryly do břicha, ale vedle ostatních škrábanců už další bolest ani necítila. Byla na všech čtyřech a na stvoření vystrkovala svůj zakulacený zadeček. Konečně se ten úžasný jazyk dotkl její bradavky, vzdechla a vystrčila kundičku ještě víc.
Když si tvor vyhrál s bradavkami, strčil jí jazyk dovnitř. Musela se zakousnout do vlastní ruky, aby neřvala příliš. Tvor vytáhl jazyk a přiložil k ní svůj penis. Lora zaťala nehty do kamene, na kterém měla položené ruce, tvor do ní začal pronikat. Ostny naštěstí nebyly příliš ostré, ale měla pocit, že ji musí roztrhnout. Nevěděla, zda křičet rozkoší nebo bolestí. Když pronikl polovinou svého penisu, což bylo asi šestnáct centimetrů, rozhodla se. Rozhodně křičí rozkoší. Cítila každý dráždivý „trn” na jeho penisu a představovala si, jak do ní zajíždí. Tvor zaryl drápy ještě o kus hlouběji a celou ji na sebe přirazil, ona zařvala, až se z toho všechna zvířata v okolí jeskyně musela probudit a i on vydal krátký vzdech. Na chvíli zastavil, ale jen proto, aby následující dvě minuty strávil zběsilým přirážením jejího, tak malinkého těla. Ruce přemístil z pasu na její, oproti zbytku těla překvapivě vyvinutá prsa, a znovu vydal krátký vzdech. Lora se na něj začala přirážet sama, cítila, jak teplo předcházející orgasmu prochází od klitorisu do břicha a do hlavy, přirazila znovu a rychle přesunula svou ruku na klitoris. Přejela si po něm jen dvakrát a z kundičky jí kolem penisu stvoření protékala její tekutina. Zmítala se slastí minutu, a když rozkoš utichla, ucítila dosud utlumenou bolest z každého šrámu i z toho, jak do ní tvor stále pronikal. Kousla se však do jazyku a začala znovu přirážet, doufala, že se tvor také brzy udělá a ona bude moci utéct. Když už se jí zdálo, že na něj orgasmus přichází, zrychlila.
Tvor z ní však v posledním okamžiku vyklouzl a obrátil si ji tak, že teď byla svým obličejem přímo pod jeho penisem. Jednou rukou jí zaklonil hlavu, a druhou si penis chytl a nasměroval ho k jejím ústům. Hrůzou se jí rozšířily oči. Dole už byla vytrénovaná, ale ústa měla malá, tam se vejít zaručeně nemohl. Tvor si však myslel opak. Vyndal ruku z pod její hlavy a zmáčkl jí čelist. Trochu si jí posunul a pomalu ho začal do pusy strkat. Na jazyku i na patře cítila jeho cizí chuť i zvláštní výběžky, přiznala si, že jí svým způsobem chutná. Už ze začátku měla pocit, že se dusí, ale tvora její dávení nezastavilo. Začala se vzpouzet, a tak jí chytil hlavu oběma rukama a přirazil. Po tvářích jí stékaly slzy, dávila se a snažila se kašlat, ale to tvora nezastavilo. Přirážel čím dál tím rychleji, Lora brečela. Když už myslela, že určitě umře, konečně jí začal do krku stříkat. Spoustu toho zvládla spolykat, ale sperma jí přesto vytékalo pusou i nosem. Po době, která jí přišla nekonečná, penis z její pusy konečně vytáhl. Jediný pramínek žlutých vlasů jí zakrýval část tváře a bradavku a tak ho tvor svým jazykem odsunul. Když viděl její uslzenou tvář, celou promočenou po jeho orgasmu, znovu se usmál. Ještě jednou ji otočil na břicho a jazykem jí přejel po zadečku.
„Zzzítra,” zasyčel.
0 komentářů