Snažila si rozpomenout se, jak se sem dostala, ale poslední její vzpomínka patřila obyčejné nudné práci na poli. Nikdy nikomu nic neprovedla a její život byl spořádaný - a tihle muži stejně nevypadali jako ti zlí kněží - spíš jako obyčejná banda lapků. A pak jen probuzení na tomhle děsivém místě.
Nová hra Custom Maid 3D od japonských vývojářů (překvapivé že?) je určena výhradě pro muže. Nebo pro ženy s překvápkem. ;)
Dostanete ji totiž s úplně speciálním ovladačem, který se sice trochu podobá klasickým ovladačům ke hrám s pohybovým ovládáním, ale tenhle má pár drobných rozdílů. Jeden z nich je třeba ten, že se ovládá penisem.
Zamyšleně hleděla do zrcadla a rozčesávala své dlouhé vlasy, temnější než noc. Po tváři jí stékala jediná slza. V zrcadle si prohlížela svou krásnou, pravidelnou tvář, s jedinou pihou pod levým okem, jejíž krásu hyzdily pouze tři nadbytečné brady. Naposledy svou hřívu projela hřebenem a svázala ji do obyčejného copu, jak bylo jejím zvykem. Svou slzu zamáčkla a na tvář si místo ní nasadila obvyklý úsměv. Ještě si svou buclatou tvářičku přepudrovala a vyrazila zkontrolovat své holky. Její dům byl rozlehlý. V očích stráží to byl obyčejný hostinec, ale návštěvníci z daleka v něm nacházeli i jiná potěšení, než zkyslé víno a pečínku, která koření ani nespatřila. Stavení vypadalo na první pohled běžně, nové návštěvníky mohly zarazit jen zvláštní, rozlehlé dveře, které byly upraveny potřebám majitelky, takže připomínaly spíše malá vrata.
Lora běžela, seč jí nohy stačily. Neohlížela se, zvuk běsnícího davu vizuální potvrzení nepotřeboval. Klopýtla o kámen, ale rovnováhu naštěstí udržela, měla ale pocit, že se zvuky přiblížily minimálně o několik metrů. Zadržovala slzy strachu a vběhla do lesa. Světlo hvězd ani měsíce si mohutnou korunou stromů cestu najít nedokázalo a tak dál běžela v úplné tmě. Každou chvíli zakopávala o větve, které jako by se jí schválně stavěly do cesty. Od bodlin okolních rostlin jí krváceli ruce i nohy a z oblečení toho Loře už příliš nezbývalo. Běžela snad hodinu, když jí začal docházet dech.
Když jsem všechnu tekutinu vypila, olízla jsem se. I když se mi ze začátku pít něco takového příčilo, musela jsem nakonec uznat, že byla docela chutná. Srovnat jí s chutí našeho muže jsem však nemohla. Olízala jsem zbytky, protože jsem nevěděla, kdy mi něco dalšího k snědku dají a rozhodla se místnost prohledat. Kromě kýble byla však úplně prázdná.Ještě jsem byla celá rozpíchaná a bolavá, když pro mě znovu jeden z kerů přišel. Tentokrát mě táhl jinou cestou. Každý, koho jsme potkali mě zvědavě okukoval, někteří ke mně natahovali jazyky, ale když uviděli, jak můj průvodce usekl první, který se mě dotkl, rychle toho nechali a vrátili se ke své práci.

Nejsem hrdá na věci, které jsem kvůli tomu udělala, ale žiju. To je hlavní, nebo ne? Kdybyste viděli to, co jsem viděla já, nesoudili byste.
Jestli lituju, že jsem si tu pilulku nevzala? Ne. Nebyla bych teď tady.
Zbabělost? Ale co vás nemá, já to považuju za rozum.
Takže byste se raději zprotivili přirozenému instinktu, který vás nutí přežít a zabili jste se? No, já ne. A kdybych to udělala, teď bych vám tenhle příběh nevyprávěla, tak už nevyrušujte.
Že je bitva prohraná už bylo jasné. Mrtvá těla našeho vojska byla všude, kam jsem se podívala. Ti, co se hýbali akorát polykali své pilulky. Hrála jsem si se svojí v ruce, taková malá, nenápadná věc a kolik škody dokáže udělat. Odněkud se ozval řev jednoho z kerů, lekla jsem se a pilulka mi vypadla. Sklonila jsem se pro ní, a to mi zachránilo život. Meč kera prosvištěl místem, kde jsem měla ještě před okamžikem krk. Pilulku jsem na zemi nahmatala rychle a dala se na útěk.

