Na tuto chvíli se připravovala celý život. Ani na okamžik ji nenapadlo, že by se snad královnou příchodu nového dne mohl stát někdo jiný než ona. Byla z dobré rodiny. Věděla, jak se chovat ve společnosti a přesně poznala, kdy je čas na úsměv a kdy na tajemnou melanchonii. A hlavně – byla krásná, což ji každý den dokazoval nespočet zamilovaných pohledů.
Zastrčila si pramen neposlušných vlasů za ucho, nasadila si klobouk a ještě jednou se na svůj odraz v zrcadle laškovně usmála.
Samozřejmě že byla nervózní z toho, co všechno asi kralování obnáší. Na korunovaci zatím nebyla a rituál, který ji provázel byl pro ni i její mladé společníky obestřen tajemstvím. Venku na ni už čekala její čestná stráž. Jejich tvář nikdy nespatřila, přestože ji dělali společnost už od doby, kdy dostala své první krvácení.
Z venku se již ozýval ruch slavnosti. Tento den se i spodina mohla shromáždit na vnitřním náměstí. Z okna zahlédla své sokyně, v šatech mnohem chudších, než ty jsou ty její, nastoupené v řadě na provizorním dřevěném pódiu.
Znovu se usmála. Ano, tak to má být, královna na scénu vždy vchází až poslední.
Vystoupila na první schod a hučící dav utichl. Kráčela pomalu a pomalu se zařadila na konec řady. Čekající dívky neoplývaly o nic menší krásou než ona sama, ale jejich rody nebyly zdaleka tak důležité jako ten její. O některých by se dokonce nebála říct, že jim ještě čouhá sláma z bot. Byly to jen dcery obchodníků a měšťanů, kteří si o sobě vždy myslely moc. Jedna z dívek se dokonce o pozici královny přijela ucházet z nějaké trapné vesnice.
Volba byla rychlá a dopadla podle jejího očekávání. Její samolibý úsměv by v ten okamžik nedovedlo smazat nic. Její sokyně se poníženě klidily z pódia a všechen potlesk, všechny ovace a všechna pozornost patřili jen jí. A pozornosti měla získat víc, než si kdy v životě dovedla představit.
Jeden z jejích strážců ji za nezměrného jásotu popadl a strhl jí šaty, které odhodil do davu přihlížejících. Odhalil tak její prsa, z nichž čněly malé růžové bradavky. V děsu vykřikla. Co se to děje?
Nic nechápala, ale asi to tak má být, pomyslela si. Mezitím ji druhý z mužů strhnul i bílé kalhotky, které skrývaly její nedotčenou kundičku. Držel ji ve vzduchu tak, aby si ji všichni diváci mohli dobře prohlédnout.
Ucítila dotek chladného kovu na místě, které v ní vzbuzovalo tolik otázek. Nejprve se otřásla. Její bradavky jako na povel zkameněly a po celém těle jí naskočila husí kůže. Bolelo to. Obrněná ruka nevybíravě mačkala citlivý pahorek ukrytý mezi jejími bledými stehny. Pomalu po něm přejížděla až k zadečku a zase zpět. Dřelo to a studilo. Křičela a házela sebou, ale sevření bylo příliš pevné.
Najednou tam pocítila vlhkost. Nejdříve se lekla, že se snad počůrala, ale tenhle pocit byl jiný. Dotek rukavice stále bolel a oči se jí plnily slzami, ale zároveň... Zároveň byl zvláštně příjemný.
Náhle vše ustalo. Ten, co ji držel, jí roztáhl nohy ještě víc. Zvedla hlavu a na okamžik v davu zahlédla několik mužů, kterým z kalhot cosi vyčuhovalo, ale hned ji vrátila zpět a znovu viděla jen modrou oblohu. Zařvala.
Celý najednou do ní vjel kovový prst. Neurvale si přes její uzavřenost prorážel cestu, dokud jí neprorazil panenskou blánu. Křičela ještě víc, ale její hlas se ztrácel v oslavách davu, které otřásaly náměstím.
Ticho. To ticho, nastalo téměř vzápětí jí drásalo. Po stehně jí pomalu stékalo cosi teplého. Ten, který ji dosud držel, ji postavil na nohy, které se pod ní vzápětí podlomily, a poodešel.
Ztratila vědomí, ale z blaženého nevědomí ji brzy vytrhl příkaz.
„Vstaň!” Jak náměstím před několika okamžiky otřásaly výkřiky přihlížejících, teď to byl jeho hlas, který městem zatřásl.
Pomalu se sbírala ze země. Klepala se a cítila se tak slabá, jako ještě nikdy předtím, ale příkaz splnila.
Až když se postavila, dokázala otevřít oči a spatřila ho.
Samotný vládce. Rozklepala se ještě víc. Slyšela o něm spoustu zvěstí a spoustu jich sama vymyslela. Občas ji dokonce napadlo, že možná ani neexistuje a je to jen strašák pro děti. Proč jinak by se nedal vidět jinde, než na slavnostech Příchodu.
První, co ji zaujalo, byla jeho výška. Musela zaklonit hlavu hodně vysoko, aby mu mohla pohlédnout do tváře. Do nelidské tváře, ve které se mísila touha s nenávistí. Z rudé, zvrásněné hlavy mu místo vlasů rašily tlusté, zakroucené rohy a ruka, která ji sevřela, byla větší, než její torzo. Zvedl ji do výše očí a z jeho hrdla se prodral skřek nepodobný ničemu, co kdy slyšela. Když jeho křik utichl, olízl jí svým drsným jazykem tvář. Svraštila ji odporem.
Jeho sliny páchly rozkladem a sírou.
Diváci začali podupávat, mlátit se do hrudí a vydávat bojové zvuky, aby jej v jeho úkolu podpořili.
Diváci začali podupávat, mlátit se do hrudí a vydávat bojové zvuky, aby jej v jeho úkolu podpořili.
Olizoval ji celá prsa i bradavky. Po břichu se posouval níž, až do ní konečně hrubým jazykem pronikl.
Vždyť mě roztrhne! řval hlas v její hlavě, ale sama už se na křik nezmohla. Zajížděl jazykem dovnitř a ven v pravidelném, pomalém tempu. Při každém pohybu jí bolest projížděla celým tělem. Svíjela se bolestí a slzy ji stékaly po tvářích a dopadaly na poškrábaná prsa.
Postavil ji na zem. Věděla, že nesmí spadnout, ale udržet se na nohách ji stálo veškerou zbývající sílu.
Koukala se přímo na jeho obrovský penis. Otevřel jí ústa a penis jí strčil až do krku. Pojala ho polovinu a začala se dávit, ale on toho nedbal a hlavu dál přirážel divokými pohyby. Najednou ji znovu popadl, zvedl do vzduchu a opatrně ji nastavil kundičkou ke špičce svého penisu. Došlo ji, co má v plánu a oči se jí rozšířily hrůzou. Věděla, že se do ní nemůže vejít. Věděla, že ji roztrhne! Už jeho jazyk, o tolik tenčí a kratší než tenhle nástroj, pro ni byl příliš velkým soustem!
Prosila ho. Modlila se k němu i ke všem ostatním bohům, na které si zrovna vzpomněla, ale žádný ji nepomohl.
Prosila ho. Modlila se k němu i ke všem ostatním bohům, na které si zrovna vzpomněla, ale žádný ji nepomohl.
Pomalu do ní vstupoval. Ještě v sobě neměla ani polovinu jeho žaludu a už se svíjela bolestí. Ale i rozkoší. Cítila, jak ho její tělo přijímá. Každým okamžikem cítila mezi nohami nejen bolest, ale i narůstající vlhkost.
Zbytek žaludu do ní vrazil naráz. Zařvala a vší silou zaryla nehty do jeho paže. O kousek z ní svůj penis povytáhl, ale než stihla vydechnout úlevou, zjistila, že to bylo jenom proto, aby do ní pronikl hlouběji.
Bolest, kterou ji každý jeho pohybu působil, téměř mizela v návalech pocitů, které její tělo nikdy nezažilo. Brzy do ni pronikl celý. Už nevěděla, zda křičí v návalech orgasmů nebo bolesti.
Přirážel rychleji, dokud z ní nezačalo vytékat jeho semeno.
Řval.
Náměstí se třáslo a ona s ním.
Bolest byla při každém jeho dalším přírazu a výstřiku slabší, až zůstávala jen rozkoš. Stále do něj zarývala nehty, ale nyní už v touze po dalších přírazech.
Ale ani teď její touhy nedbal. Pohodil ji na pódium. Jeho mrdka z ní stále pomalu vytékala, až se pod ní tvořila loužička.
Dav znovu vypukl jásotem.
Vládce odešel. Ležela tam, v kaluži semene, nahá.
Diváci využili své příležitosti. Ženy se praly o zbytek vládcovi tekutiny a muži je odstrkovali, aby mohli i oni novou královnu pokřtít svými pyji a svým semenem. Nevybírali si. Brali co bylo volné.
Když ji první pronikl do zadečku, připadala ji bolest horší, než vše, co dosud zažila, ale i ta brzy ustala. Ten den se na ní vystřídalo celé město.
Po několika dnech se probudila na své nové posteli. Vše bylo cítit novotou. A mocí. Usmívala se. Byla královnou požehnanou samotným vládcem. Na dalších dvanáct let se stala jeho očima i ústy.
Vyhrála.
